Jeden z předních českých běžeckých atletů Jakub Holuša se na sociálních sítích vyjádřil k MMA a galavečeru v O2 areně. Žádná chvála sportu, naopak – jen show a násilí, které ohrožuje děti. Pojďme si jeho poznámky trochu rozebrat, odpovědět na ně.
Jakub Holuša: Dobře, zážitek beru, je to ohromná akce, byl jsem taky na jedné, proto si dovolím napsat pár slov, asi bych to nenazval sportem, ale uznávám, že je to akce roku a my atleti bychom se měli učit a závidět jak se dělá velký event, jak umí zpropagovat tuhle událost, nalákat lidi, sponzory, prodat se na sociálních sítích, v televizi, ve všech médiích, jak udělat příběh aktérů, zmapovat jejich přípravu, ukázat jejich osobní život a příběh, a za vše mluví, že vyprodali O2 arenu už 2x během tohoto roku, ale vše tohle mi říká, že to je show, a ne sport přece!!! Zamysleme se my všichni!!!! Je pro naši generaci dobře, že většina společnosti šílí touhle akcí a kouká se, jak se kdo umí nejlíp mlátit??
MMAlife: Zápas – olympijský sport, judo – olympijský sport, box – olympijský sport. Tohle je základ pro MMA. Proč tedy nevadí tyto sporty? MMA je mixem více sportů, nejen těchto tří. Znamená to, že je něco méně, je snad horší? V boxu chce jeden sportovec druhého udeřit, ukončit. Zápas, judo – boj na zemi – techniky, škrcení, páky. Tohle vše využívá MMA, proč je tedy horší. Lukáš Konečný, Rudolf Kraj, nepsala o nich všechna česká média, když vyhrávali zápasy. Co judista Lukáš Krpálek, olympijský vítěz, vyčítá mu někdo, že se pere, že chce vyhrát? Nevšiml jsem si, naopak, je dáván za příklad.
MMA má jasná pravidla, do oktagonu jdou dva sportovci, kteří jsou trénovaní, jsou podobné úrovně, v kleci je rozhodčí a zápasníci mohou kdykoliv duel sami ukončit. To samé rozhodčí, když vidí nadvládu jednoho nad druhým.
Kolikrát byla atletika letos v největší české hale. Není vinnou MMA, že atletika není v tento moment tak populární. Sobotní akce byla vrcholem MMA turnajů. Pak tu byla třeba vyprodaná Ostrava, Bratislava, po desítkách let Štvanice, to vše v tomto roce. Jsou tu další akce, které stojí za tím vším, a to roky. České MMA má dvě amatérské ligy, kde se každý měsíc zápasí, jsou tu další organizace, které pořádají pravidelně menší turnaje a jsou součástí, pomáhají růst mladým a začínajícím zájemcům o bojové sporty. Jsou tu další odvětví – thajský box, kickbox, box, judo, zápas. MMA si bere od každého kousek.
Sobotní akce není kouzelnický trik marketérů, který se tu zničehonic objevil. MMA, dříve Vale Tudo, je v Česku přes 20 let! Jakub Holuša si všiml, promluvil, až když viděl největší úspěch, který tu po letech dřiny vyrostl. Ano, buď schován v davu, buď průměrný a nikdo si tě nevšimne. Pokud vyrosteš, schytáš to.
Trénink MMA, to je mix boxu, thajského boxu, zápasu, wrestlingu, fyzičky, běhání, posilování, psychiky. Proč to tedy není sport? Protože se mně zrovna nelíbí? Jakub Holuša nechodí do posilovny?
Jakub Holuša: A co naše děti? Neslyší a nevidí teď nic jinýho, než na FCB a Instagramu o rozbité hubě Karlose a neskutečné výhře Laviho. Takže je dobře, že naše děti chcou chodit do posilovny a učit se prát, umět člověka vypnout? Je dobře, že naše děti sledují, jak z lidí v kleci stříká krev a je to pro motivaci k pohybu.
MMAlife: Jakube, možná bych volil trochu respektu k jiným sportovcům, nevšiml jsem si, že by se do běžců trefovalo, že neudělali medaili, nevyšel jim závod. Předešlý váš odstavec je trochu hon na čarodějnice. Neslyšel jsem podobně horlivá slova o boxu, judu, zápasu atd. MMA prostě vystřelilo do výšin zájmu, tak se lépe zasahuje. Některé sporty se oslavují, jsou „správné“, jiné se zatracují. Na základě čeho?
Jakub Holuša: Podle mne pro naše děti, by měli byt vzory a motivací úplně jiný lidé a úplně jiný sport. Pojďme se všichni zamyslet, i když je atletika v útlumu, pojďme udělat vše proto, aby naše děti po závodě nemusely chodit na chirurgii a nechat se sešívat. Není lepší jít si zaběhat, skočit si, hodit si???
MMAlife: Kolik dětí Jakub Holuša viděl po MMA „závodě“ jít na chirurgii? Zná pravidla, ochranné pomůcky u nezletilých? Děti atleti, také neběhají hned maraton, vše má svůj postup, vývoj, pravidla. Tohle je i u MMA a dalších bojových sportů.
Po každém zápase si oba zápasníci podají ruce, vzájemně si vyjádří úctu, respekt. Co bylo předtím, je zapomenuto, nešlo o nic osobního, šlo o sport, měření schopností po stovkách tréninků. Jako atlet běhá po oválu dokola a sleduje stopky, tak zápasníci mají svůj oktagon. Jakub Holuša říká – není lepší si zaběhat, skočit si, hodit si?
Neříkám, že musíte MMA milovat, ale nechte si každého vybrat, co bude sledovat, jaký sport bude dělat. Tady nejde o zápasy na ulici. Někoho prostě nebaví zrovna běhat, házet. Já třeba nemusím fotbalové herečky na trávníku, ale uznávám, že miliardy lidí tento sport mají rády a ovlivňují děti daleko více. Proč Jakub Holuša nepranýřuje střílečky na počítačích, kriminálky a násilí v televizi?
Možná by nebylo od věci zajít na trénink MMA a poznat ta „krvelačná hovada“ a třeba si na týden vyzkoušet, co tréninky MMA vše obsahují a že jde opravdu o sport, který není pro každého. Jakub viděl zápasy, neviděl a nezažil rozmanitost tréninků. Představa, že pokaždé přijdu a vždy řežu lidi, je nepravdivá a nesmyslná. Běhat může každý, MMA nemůže dělat každý, prostě tento SPORT každý nezvládne, je náročný, má svá specifika.
P.S. Podle textu Jakuba Holuši je v Česku po víkendu patrně pár set tisíc neandrtálců, kteří schvalují násilí… opravdu? NE! Jen se jim zmíněný sport líbil a bavil je, zaujal, někdo si dal tu práci a dokázal je vtáhnout do děje, příběhů. Mají se za to omlouvat? Nevšiml jsem si, že by vzali kyje, nasadili rukavice a začali se po náměstích řezat. Spíš si šli druhý den zaběhat, protože je sport baví.
Ať vám to běhá, Jakube, hodně úspěchů v reprezentování České republiky a věřte, že když uspějete na oválu, bude se o vás zase psát, a to je správné. Je vám to přáno, každý sport na vrcholové úrovni je dřina a odříkání. A je jedno, jestli jde o vaše běhání… nebo naše MMA.