Středa , Listopad 22 2017
Domů / Blog / Trpte se mnou v přímém přenosu – připrava na zápas v Itálii (update 25.2.)
mushin fighting

Trpte se mnou v přímém přenosu – připrava na zápas v Itálii (update 25.2.)

25. 2. 2017 mám naplánovaný zápas v Itálii nedaleko od Lago di Garda. Soupeřem mi bude italský bojovník Silvano Bolognani. Původně jsem kývnul na zkušenějšího soupeře, ale jak už to bývá, tak se zranil a musel se za něj najít náhradník. Prvně nám organizátor nabídl zápasit s váhou do 61 kg, což v té době vzhledem k 74kilové povánoční váze nepřipadalo v úvahu. Zkusili jsem jim ale nadhodit zápas v catchweight 63 kg. A ejhle, bohužel s tím souhlasili… 🙂

Do zápasu zbývá přesně týden. Úplně stejný a vlastně možná ještě horší zápas se odehraje ale už v pátek. Zápas s váhou.

Co bude na tomto příspěvku jiné než na reportech z ostatních zápasů? Hubnutí na zápas zajímá mnoho lidí, proto jsem se rozhodl dělit se s vámi celou dobu o mé bezprostřední pocity. Každý den budu aktualizovat tento článek o popis toho, co jsem jedl, pil, jak se cítím a jak to jde s váhou. Stay tuned 🙂

Neděle 19. 2.

Dnes začíná hlavní fáze shazování, která bude trvat 5 dnů. Následující 6. den je vážení ve 20:00.

Ráno stoupám na váhu. Ukazuje 68,7 kg. Podle původního plánu jsem chtěl mít tento den přesně 68 kg, ale včera jsem se trochu víc naposledy najedl, takže mi váha vyskočila. Moc mě to netěší, ale co se dá dělat. Na oficiálním vážení bývá 0,5 kg váhy tolerance, takže teoreticky mohu navážit 63,5 kg. To dohromady dává na zhubnutí něco přes 5 kg. 6 kg už mám za sebou během posledního měsíce a půl pomocí úpravy stravy. Cca dva týdny strávené v ketóze mi stáhly váhu o 4 kg a o zbytek se postarala zdravá strava založená převážně na bílkovinách a tuku.

Při odvodňování se s malými úpravami držím postupu ze článku Jak shodit 9-14 kilogramů za 5 dní.

Co mě tedy dnes čeká?

7,5 litru vody. Vzhledem k tomu, že jsem si naplánoval, jak dlouho budu dnes vzhůru, tak mi voda vychází na 0,5 litru každou hodinu po celý den. Člověk na to sice pořád musí myslet, ale je to snesitelnější než večer zjistit, že musíte vypít ještě 3 litry a lít to do sebe před spaním 🙂

Tři jídla. K snídani jsem měl dvě bio vajíčka, trochu slaniny a avokádo. Vzhledem k tomu, že většinou snídani přeskakuji, tak bych s tím měl v pohodě přežít až do oběda. Oběd a večeře moc pestré nebudou. Jídla jsem si připravil už včera, a to cca 150 g krůtího masa a 200 g brokolice s mrkví.

Mimochodem tenhle týden nesmím žádnou sůl, ovoce, brambory a podobně. Ty totiž zadržují v těle vodu a pokud se potřebujete odvodnit, tak jsou kontraproduktivní.

Dopoledne mě čeká natáčení promo videa s naším sponzorem Choketopus. Zatím se cítím dobře, tak by to neměl být problém. Tedy až na to, že člověk chodí skoro každou půl hodinu na záchod.

Večer už je nechuť k vodě docela znát, ale zatím to jde. Je paradoxní, jak má člověk první dny k vodě odpor a na konci shazování po několika hodinách v sauně by za ní dal cokoliv.

Pro zajímavost jsem byl dneska čůrat cca 30x. No jsem zvědavý na zítřejší váhu.

Pondělí 20. 2.

Je fajn, že se člověk může po dlouhé době ráno vyspat. Když vás ale brzy ráno z postele stejně vytáhne plný močák, tak už to tolik fajn není.

Jak jsem na tom s váhou? Váha ráno ukázala 67,6 kg. I vzhledem k tomu, že o 100 gramů podvažuje, si myslím, že je to celkem dobré. Ve fázi zavodňování to navíc nemá příliš vypovídající hodnotu.

Dnes je v plánu vypít už jen 3,5 litru vody během celého dne. Tentokrát mi pití vychází na 0,5 litru každé dvě hodiny. To mi nepřijde nic hrozného. Myslím, že při normálním režimu vypiji podobné množství, někdy dokonce i více.

Co se týče jídla, tak ani dnes příliš pestré nebude 🙂 K snídani tři usmažená vajíčka, k obědu krůtí s květákem a k večeři pro změnu krůtí s brokolicí.

Doplňky stravy, které během shazování používám

doplnky

Abych to trochu objasnil…

Doplňky v přípravě na zápas zase tolik nepoužívám. Když už ano, tak je to právě L-glutamin nebo nějaká forma BCAA kvůli lepší regeneraci a potom různé přírodní bylinky nebo houby. Jsem ovšem velkým zastáncem toho, že naprostý základ je dobré jídlo. Doplňky už jsou jen jakési ladění.

Při shazování si dávám mezi obědem a večeří ještě protein od firmy Sun Warrior. Jednak z důvodu navýšení příjmu bílkovin, ale i kvůli pocitu, že do sebe dostanu něco jiného než vodu a udrží mě to od hladu. U doplňků se vždy snažím hlídat, aby v nich bylo co nejméně chemie, takže Sun Warrior je pro mě jasná volba.

To samé i u L-glutaminu. Ten beru především pro regeneraci po tréninku. V normálním tréninku ho občas kombinuji s BCAA, ale glutamin mi osobně přijde účinnější. Ani jeden z doplňků neberu nijak pravidelně. Raději si dám dobré jídlo, studenou sprchu a pořádně se vyspím 🙂

To poslední není marihuana v tobolkách (bohužel nebo bohudík?). Je to namíchaná kopřiva s břízou. Jako zastánce přírodních produktů jsem opět proti používání různých spalovačů nebo chemických diuretik. Kopřiva s břízou jsou přírodní diuretika, která šetrně podporují močení. Dříve jsem používal kořen z pampelišky, ale nedávno jsem se dozvěděl, že tato kombinace by měla být lepší. Tak to testuji 🙂

RIP špenát 🙁

Nakonec jsem večeři trochu pozměnil a koupil jsem si lososa se špenátem. Stále jsem si myslel, že shazování zvládám s čistou hlavou. Ale když si koupíte špenát, položíte ho na auto, abyste měli volné ruce k odemčení, nastartujete a pak odjedete i se špenátem na střeše? To vás o té představě čisté hlavy trošku znejistí 🙂 Takže místo špenátu zase brokolice a mrkev…

Food bloger ze mě asi nebude, ale takhle nějak vypadá jídlo na celý den.

Večer jsem dal ještě hromadný mma trénink u nás v Penta gymu. Týden před zápasem už nespáruji, abych se vyhnul zranění, šetřil energii a uzdravil bolístky, které se nahromadily během přípravy. Takže jsem dal s klukama pár zápasnických nácviků a potom 3×5 minut lapy. Zbytek týdne už budu chodit jen lapovat, abych se trošku vypotil a udržoval se v pohybu.

V rámci Penty jsme začali točit krátké předzápasové rozhovory. Můžete se těšit i na ten můj, ale žádná velká moudra nečekejte. Už nedokážu přivézt domů ani špenát… 🙂

Úterý 21. 2.

Večer mi volal Jirka “Mamut” Paluska. Oznámil mi, že zápas je zrušený a jestli půjdeme na zmrzlinu. Když vám na poslední chvíli odpadne zápas, tak to člověka opravdu hodně zklame. Týdny dřiny a hubnutí, které nezúročíte. Naštěstí existuje zmrzlina a čokoláda jako náplast na váš smutek.
A pak jsem se probudil. Byl to jen sen, takže zmrzlinu musím ještě na chvíli odložit :(.

Ranní váha ukazuje 67,1 kg. Všechno jde zatím podle plánu.

Nejčastější otázka od lidí z mého okolí je, kolik mi ještě chybí shodit. Když jim odpovídám, že zbývají 4 kila, všichni mi říkají, že to už je v pohodě. Jasně, ale nikoho nenapadne, že tomu v posledním měsíci a půl předcházelo ještě dalších 7 kg dolů:)

Toxičtí lidé

Nikdy jsem si to pořádně neuvědomoval, ale před zápasem se tento typ lidí vždycky projeví v celé své kráse.
Definice toxických lidí je dost rozsáhlá a vydala by na celý samostatný článek. A to včetně důvodů, proč se jim vyhýbat nejen před zápasem, ale i v životě.

Ti, kterých si všímám já, jsou především tzv. šiřitelé negativních myšlenek. Prakticky vše, co vám řeknou, postrádá pozitivní náboj.

V poslední době se tak často setkávám s tímto:
“Hlavně zase neprohraj.”
“Stejně se zase zraníš.”
“Abys těsně předtím neonemocněl.”
“Tak co, zase prohraješ?”
“Nechápu, že ti to za to stojí.”
A mnoho dalších…

Chápu, že ti lidé to tak úplně zle nutně nemyslí, a neberu si to nijak osobně. Jsou to kamarádi nebo rodinní příslušníci a mají vás ve skutečnosti rádi. Problém je, že kolem vás vytvářejí pole negativní energie. A ať člověk chce nebo nechce, tak se ho to do určité míry dotýká.

Typicky se takto chovají lidé, kteří buď sami nikdy profesionálně nesportovali, nebo jim nikdy na ničem pořádně nezáleželo. Smutné je, že oni sami si to potom přenášejí i do vlastního života. Málokdy uslyšíte od profesionálního sportovce podobnou snůšku negativních myšlenek. Ten naopak bude chápat, jak moc vám na tom záleží, a bude se vás maximálně snažit podpořit pozitivní energií.

Neříkám, že ani tito lidé to ve finále nemyslí dobře. Jenom si neuvědomují, že to podávají poněkud nešťastně. Osobně se jim proto snažím hlavně před zápasem vyhýbat, co to jde 🙂

Co se týká přípravy, tak vše jde jako po drátkách. Dnes jsem dal jen jeden lehký boxerský trénink u Michala “Zuba” Novotného. Kdo přemýšlí, že by se chtěl naučit boxovat, tak vám ho můžu jedině doporučit. Málokterý trenér je tak trpělivý a má pochopení pro začátečníky jako Zub.

Dnes jsem měl tři hlavní jídla:

Ještě jsem doplnil jednu svačinku v podobě proteinu a odpoledne 100 g škvarků.

Večer mě čeká fyzioterapie a pak už jen odpočívat na zítřejší trénink 🙂

A ještě avizované video s předzápasovým rozhovorem:

Středa 22. 2.

Dnes se toho příliš moc zajímavého nestalo.
Váha po ránu 66,9 kg, takže spokojenost. Dneska mohu vypít už pouze 2 litry vody na celý den. Pro mě docela nezvyk a netěším se na zítřejší 1 litr ani na páteční nic 🙂

Jídla jsou ve stejném duchu jako předchozí dny. Jen snídani jsem trošku obměnil a udělal si avokádo s vajíčkem. Vzpomínám si, když jsem to jedl poprvé. Říkal sem si, jak to může někomu chutnat…

Meditace tří rozinek

Je to jedna ze základních praktik, která se zkouší v rámci mindfullness, tedy životě v přítomném okamžiku.

Zkuste si to sami. Vezměte tři rozinky a snězte jednu po druhé. Snažte se přitom věnovat pozornost tomu, co děláte. Každému okamžiku i pocitu. Nejprve přiveďte pozornost k pohledu na jednu rozinku. Prohlédněte si ji, jako byste ji viděli poprvé. Mezi prsty můžete cítit strukturu povrchu rozinky a všímat si její barvy. Uvědomujte si, jaké vás v souvislosti s tím napadají myšlenky.

Potom si k ní přivoňte a dejte si ji do úst. Vnímejte pohyby všech svalů, které s tím souvisí. Svaly paže, které ji přibližují k ústům, i svaly, které otevírají ústa. Až ji budete žvýkat, tak se naplno věnujte její chuti. Dokonce i spolknutí by mělo být spojeno s uvědoměním.

To samé uděláme s dalšími dvěma rozinkami.

Jaké jste z toho měli pocity?

Lidé si při tomto cvičení často uvědomí, jak moc automaticky přistupujeme k jídlu, ale i k ostatním věcem. Určitě už se vám stalo, že jste při večeři sledovali zprávy, koukali do mobilu a četli noviny. Když jídlo dojíte, tak vlastně ani nevíte, jak chutnalo, protože vaše mysl neustále lítala v minulosti nebo v budoucnosti.

Možná proto je často poslední sousto z jídla to nejlepší. Poslední minuta před odjezdem člověka, kterého máte rádi, ta nejintenzivnější. Nebo poslední zbytek Coca Coly na dně láhve. Zaručeně znáte ten pocit posledního doušku, na který se plně soustředíte.
Co kdybychom věnovali stejnou pozornost každému soustu, loku nebo okamžiku?

Přitom přítomný okamžik je ten jediný čas, který máme. Život je díky němu mnohem intenzivnější a šťastnější.

Není to ovšem nic nového. Své o tom věděl už Lao-c‘, jedna z nejvýraznějších postav čínské filozofie.

“Pokud trpíš depresí, tak žiješ v minulosti.
Pokud trpíš úzkostí, tak žiješ v budoucnosti.
Pokud jsi šťastný, pak žiješ v přítomnosti. -Lao-c’”

Proč jsem si vzpomněl na tři rozinky?

Je to jednoduché, když máte tři skromná jídla denně, tak se je opravdu snažíte vychutnat na maximum.
To samé platí i při pití vody. Jen těžko jde popsat neznalému člověku, jak vlastně chutná první doušek vody po vážení. Celý den, kdy je vážení, sedíte v sauně a potíte se bez jediné kapky vody. A den předtím jste také strávili v horké vaně nebo v sauně pouze s 1 litrem vody na celý den.

Pití je pro nás tak dostupné, že mu věnujeme jen málo pozornosti. Stejně jako schopnost chodit, dýchat a podobně. Teprve když o tyto schopnosti přijdeme, tak si uvědomíme, jaké jsme měli štěstí, kterého jsme si nevážili.
Zpět k dnešnímu dni
Dopoledne jsem završil posledním tréninkem dvouměsíční přípravy. Trénink byla už jen lehká práce na pohybu a na lapách. 3×5 minut, potom se protáhnout a stačilo. Těsně před zápasem už člověk stejně víc nenatrénuje.

Teď si ještě nakoupit věci k jídlu po vážení, zabalit a připravit se na zítřejší první horkou vanu a odlet do Itálie.

Ještě jsem si vzpomněl, že mi konečně dorazily nové zápasové kraťasy od Choketopusu. Kluky z Choketopusu znám osobně a vím, že všechny svoje produkty pečlivě testují. Už se těším, až i já tyhle nové trenky otestuji:).

Čtvrtek 23. 2.

Hurááááá! Dneska odlétáme do Itálie. Jo, počkat, vlastně se ještě předtím budu vařit celé dopoledne ve vaně a nebudu přitom skoro nic pít. Tak alespoň, že jsem o den blíž vážení a tím pádem konci těchto útrap.
Ráno váha 66,5 kg.

Po snídani v 9 hodin přijel týmový kolega a kamarád Ondra Skalník jako podpora a dohled při vanování. Ono smažit se 15 minut ve vařící vaně není totiž žádná sranda. A několikrát za sebou dokola už vůbec ne. Proto je důležité, aby byl někdo u vás, kdybyste náhodou omdleli nebo nastaly jiné komplikace. V praxi to vypadá tak, že vás dotyčný podpírá, když se vám po vaně motá hlava a pomáhá vám se obléct. Případně vás trýzní přiléváním vařící vody z rychlovarné konvice. Ondra se dokonce osvědčil i jako vrchní šéfkuchař a zatímco jsem si hrál ve vaně s hračkami, připravil mi oběd.

Než jsem vlezl do vany, tak váha ukázala ďábelských 66,6 kg. Celkem jsem dal dva vanové cykly. To je 15 minut ve vaně a cca 20 minut nabalený v teplákách a mikině pod několika peřinami. V druhém cyklu jsem zkrátil vanu na 13 minut a v posteli ležel tak půl hodiny.

Celkový úbytek na váze byl z 66,6 kg na 65,3 kg.

Do vany si mj. sypu ještě síran hořečnatý neboli epsomskou sůl. Je to trik pro vytažení většího množství vody z těla. Sůl na sebe totiž váže vodu a pokud je prostředí slanější, tak ji z vás vytáhne daleko víc než obvykle. Laicky řečeno 🙂

Odlet do Milana

Ondra mě odvezl na letiště a vše běželo podle plánu. Tedy až do chvíle, než jsme přišli na check-in. Nejdříve jsme o dvě minuty promeškali možnost odbavení, které jsme si prý měli udělat předem on-line, jenže k tomu jsme od organizátora neměli potřebné informace. Pak jsme se dozvěděli, že nám promotér nezaplatil k letence kufry. Asi ho nenapadlo, že si sebou budeme chtít vzít oblečení nebo věci na zápas. Takže nám pán za přepážkou oznámil, že nás to bude každého stát krásných 2 400,- Kč. Doufejme, že nám to organizátor proplatí. S tím je spojené i to, že dnešní noc v hotelu si musíme zaplatit sami, protože na to už nebyl budget. Ale o tom jindy. Třeba až budu psát závěrečné zúčtování 🙂

A aby toho nebylo málo. Tomuto ještě předcházelo, že jsme si dělali check-in u nějaké slečny, která se Dana pořád vehementně ptala, kam vlastně letíme. Mezitím si Dan nechal hezky odbavit kufr a když už kufr odjel pryč, tak mu slečna oznámila, že jsme u přepážky, která letí úplně jinam. Nakonec vše dobře dopadlo a za pár minut přinesli Danův kufr nazpátek.

To je z našich letištních peripetií asi vše. Možná poslední věc, která mě už úplně odrovnala, byla otázka pána při prohlídce rentgenem. Zeptal se mě totiž, zda u sebe nemám nějaké tekutiny. Vzhledem k tomu, že už nemám ani ty tělní, tak jsem se jenom zasmál a zamumlal, že ne…

Jsme ubytovaní v malém penzionu bůhvíkde. Večer se chceme vydat na procházku po zdejší vesnici, tak jsem na to zvědavý. Dnes mě čeká ještě poslední večeře a pár posledních doušků vody. Zítra vyrážíme do sauny ve 13:00 a oficiální vážení je ve 20:00. To nám dává nějakých 6 hodin na saunování, což by mělo být “úplně v pohodě”. Osobně bych radši vážení dřív, protože se člověk dřív nají a má víc času na následnou regeneraci.

Dan se pořád láduje brambůrkama od našeho sponzora Yes chips. Nutno dodat, že mě tím docela sere, tak jsem si našel na penzionu nového kamaráda páva.

A ještě se podívejte, co mi vyskočilo tady na webu za reklamu. Asi se jim příště ozvu… 😀

 

Pátek 24. 2.

Dnes to na žádné velké rozepisování nebude. Ranní váha ukazuje 65 kg.


To je přesně podle plánu, shodit zbytek by tak neměl být velký problém. Hlavně se pořád cítím relativně dobře. Dokonce jsem si ráno dal ještě trošku oříšků a pár kousků ananasu. Těžko vám budu popisovat, jak skvěle chutnaly 🙂 To nejdůležitější na tom všem ale je, že vás i tato hrstka psychicky vzpruží a shazování zbylých kil hned půjde lépe.

Sauna po italsku

Jak už to bývá, tak jsem vychválil den před večerem 🙂 S organizátorem jsme se domluvili, že nás ve 13:00 odveze do sauny, která je 5 minut od hotelu autem. Tam mělo pak následně večer proběhnout i oficiální vážení.

Nakonec to díkybohu dopadlo tak, že přibližně ve 14:00 nás konečně vyzvedli dva jiní italští zápasníci, kteří měli do sauny také cestu. A ve finále to vlastně nebyla ani sauna, ale spíš veřejný bazén s malou saunou. Očividně to nebylo ani nijak předem dohodnuté, protože plavčík nám zakázal sedět v sauně v sauna obleku i bez plavek. Když jsem se pak začal před saunou svlékat, abych se na sebe hodil potící tepláky, tak na mě hned začala pískat plavčice. Chvilku jsem si myslel, že je to pískání na obdiv, ale záhy mě vyvedla z omylu divokou gestikulací, že moje svlékání je nepřípustné.

Už tak absurdní situaci dovedla k dokonalosti Táňa, která hned po první sauně vylezla ven a omdlela. Do toho všeho nám ještě hrozilo, že nás plavčík vyhodí úplně. Nakonec stačilo podepsat revers. Trochu se dívím, že jim nebylo divné, když jsem ho podepsal jako “Prší”. Ale pak jsem si uvědomil, že jsme vlastně v Itálii 🙂

Každopádně váhu jsem udělal. Tedy alespoň doufám, protože oficiální váha tam samozřejmě nebyla. Během dvou saun jsem shodil cca 2 kg, třetí sauna byla už jen pro jistotu. No, necháme se překvapit oficiální váhou 🙂

Vážení!

Tradááááá. Váha hotová 🙂 Oficiální váha ukázala 62.7 kg. Soupeř se prý zváží až zítra, protože tolik neshazuje.

Ale po vážení to také ovšem není tak jednoduché. Nastupuje totiž velká sebedisciplína. Nejraději byste snědli, co vidíte a vypili 2 litry vody na posezení. Na všechno se musí ale postupně.

Nejprve si dám 4 dcl studené vody s kulíškem, abych zavedl enzymy do trávící soustavy. Potom už následuje voda pokojové teploty, a to 1 litr každou hodinu. Víc tělo nedokáže najednou vstřebat, takže by to bylo zbytečné. Cca půl hodiny po vážení si dám nutridnk, hodinu po vážení trošku ovoce a teprve 1,5 až 2 hodiny po vážení první jídlo.

Pokud něco z toho uspěcháte, tak se vám udělá špatně a je možnost, že tím pokazíte celé shazování.

Zítra nás čeká ve 13:00 kontrola od doktora a na hale musíme být kolem 18:00. Ve 20:00 pak začne hlavní karta a já jdu až předposlední zápas.

Sobota 25. 2. – Den zúčtování

Je to doma! Teda jen technicky, protože jsem stále v Itálii…

Vezmu to ale od začátku…

Když jsem si začal hrát s myšlenkou, že bych celý zápasový týden zveřejňoval tady na webu, tak mi to přišlo jako super nápad. Jakmile jsem to začal realizovat, tak jsem zjistil, že jsem si na sebe ušil pěkný bič. Za prvé člověk musí každý den něco napsat, a to není zrovna jednoduché, když se potřebujete soustředit na zápas. A za druhé jsem cítil, že jsem si tím na sebe vytvářel tlak, že bych měl vyhrát.

Dost jsem přemýšlel, co vlastně napíšu v případě výhry nebo v případě prohry. Osobně si myslím (a psal jsem to již v předchozím článku), že na výsledku zápasu vůbec nezáleží. Jediné, co to mění, je váš statut ve společnosti a krmí to vaše ego. To je sice hezké, ale pak to znamená, že vlastně nezápasíte kvůli sobě, ale abyste se zalíbili jiným. Lepším zápasníkem se stáváte bez ohledu na výsledek a získané zkušenosti jsou pořád stejné.

Vrátím se k průběhu zápasového dne. Ten nebyl zrovna ideální a samotný galavečer už pak vůbec ne. Prostě v italském stylu.

Celý den jsem prakticky prospal. Mám to tak před zápasem vždycky, tělo sbírá síly na večer. Jenže už od rána mě divně píchalo v břiše v oblasti kolem solaru. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem se špatně najedl po vážení nebo špatně vyspal. Každopádně to bylo dost nepříjemné a doufal jsem, že to do zápasu přestane. Nikomu jsem to radši neříkal, protože jsem nechtěl malovat čerta na zeď.

Ale ani při předzápasovém rozcvičení se to nelepšilo, tak jsem musel s kartami ven, aby i Dan věděl, na čem jsme. Vlastně jsem se kvůli píchání v břiše nemohl ani pořádně rozcvičit. Chvíli mi i běželo hlavou, jestli bych měl vůbec nastoupit. Je to zářný příklad toho, jak je pro sportovce zdraví na první místě… 🙂

Gala mělo začínat ve 20:00 a na 19:30 bylo plánované poučení o pravidlech. To, že poučení o pravidlech bylo až někdy po 20. hodině a zápasy začaly o půl hodiny později, nás vlastně ani moc nepřekvapilo. O něco víc byl ale překvapující doplňkový program v podobě pole dance v šátku a hlavně italského Elvise. Nutno podotknout, že italský Elvis si potom střihnul životní vystoupení, když hrál asi hodinu v kuse, protože celý galavečer byl přerušen odjezdem sanitky.

Šel jsem druhý hlavní zápas večera, takže jsem měl spoustu času. Někdy během 6. zápasu jsme se s Danem rozcvičili. Rozcvička je takové zahřátí na provozní teplotu, aby tělo nebylo šokované, když naskočí v plném tempu do zápasu. Obvykle to znamená třeba jedno celé kolo na boxerských lapách nebo různé nácviky, aby se člověk zpotil a rozdýchal. No a hned poté přišel jeden z organizátorů s tím, že bude cca 40 minut pauza, protože odjela sanitka. Aha, co teď? Šli jsme si jako většina Italů dát naproti do baru kafe. A vlastně mě ani nepřekvapilo, že Italy to vůbec nepřekvapilo a brali to úplně v pohodě. Jen já jsem ještě nikdy neseděl s bandážema na rukou a vazelínou na obličeji v kavárně…

Potom jsem se takhle rozcvičil ještě několikrát a kvůli různým průtahům pak zase vychladl. Zápasit jsem šel až někdy kolem 00:30.

Na video ze zápasu se můžete podívat na youtube:

Do hlubšího rozboru zápasu se pouštět nebudu. Plán byl využít výškové převahy a držet souboj v postoji. Hned na začátku jsem dostal nepříjemný kop právě na solar a bylo mi jasné, že to budu muset změnit. Povedlo se mi dostat soupeře na zem a získat horní pozici. Tam jsem byl schopný si chvíli odpočinout a chytit dech. Soupeř chtěl jít bohužel bez loktů (vzhledem k tomu, že vzal zápas na poslední chvíli), tak se mi ze side control pracovalo o něco hůř než normálně. Ve zkratce: Za tu ztrátu pozice zmršenou gillotinou bych si dal facku a za ten triangle choke jsem rád 🙂

Závěr

Chtěl bych všem upřímně moc poděkovat, pokud jste mi fandili a dočetli jste až sem. Strašně mě překvapilo a potěšilo, kolik lidí se mi ozvalo. Hlavně vím, že většina z vás by mě podpořila i pokud bych zápas prohrál a toho si vážím o to víc.

Jmenovitě tedy děkuji:
Dan Barták za koučování
Michal “Zub” Novotný za boxerskou přípravu
Richard Andrš za BJJ přípravu
Pavel Macek & KB5.cz – za silově kondiční přípravu
Justýna Macková – za podporu v dechových cvičeních a meditacích
Simona – za korektury mého blogísku, abych nevypadal jako neandrtálec 🙂
Alois Bubák – za pomoc se shazováním
Bája – za Báji barber’s shop, který je mi k dispozici vždycky, když se potřebuji vyfešákovat
Saunaclub.cz – za pomoc se saunováním
Pepa Koukolíček & Extra.cz
Stehno & Viktor – za fellení v sauně, i když za to by spíš měli děkovat oni mně? 😀
Stehno – že za mě vzal trénink v Tigeru, když jsem shazoval
Kluci z Tigeru – že vzali sportovně, když se Stehno vysral na ten trénink, co měl vzít…
Choketopus.cz – za skvělý zápasový trenky a vybavení
Fightsport.cz, UP Bar, Svět rovnátek, Yes Chips a Pavilon Grébovka
Všichni kluci z Penty
Vojtěch Lust a Roman Řežáb – za pomoc s psychikou
And last but not least,
Všichni kamarádi, kteří si na mě vzpomněli a drželi palce, moc si toho vážím 🙂

About Michal

Zápasník a trenér Pentagym Praha.

Check Also

Limity v naší hlavě a problém 9 bodů

Podívejte se na obrázek devíti bodů, můžete si ho klidně překreslit na papír. Úkolem je spojit všechny tyto body pomocí čtyř rovných čar, aniž byste zvedli tužku z papíru a aniž byste použili stejnou trasu.

3 komentáře

  1. Míšo tak ať ti dopadne držím palce🖒👍

  2. Gratuluji fakt super
    Stalo to za toooooooo se trápit s tou váhou
    👍👍👍

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *