Pondělí , Červen 24 2019
Domů / Články / Zrcadlové neurony – můžeme se zlepšit pouhým pozorováním?
zrcadlové neurony

Zrcadlové neurony – můžeme se zlepšit pouhým pozorováním?

Většina z nás tuší, že vizualizace je hojně využívaná technika všemi profesionálními sportovci. Otázka je ovšem, jestli se můžeme v dané sportovní činnosti zlepšit i pouhým pozorováním. Mnoho lidí má pocit, že se pozorováním světových hráčů také zlepšuje. A to ať už ve sportu či ve hře na hudební nástroje a podobně. Tento jev můžeme vysvětlit pomocí relativně nového objevu na poli neurovědy.  Představujeme vám zrcadlové neurony.

V devadesátých letech italští vědci připojili na pozorovací přístroje pokusné opice a zjistili, že ta samá skupina neuronů se aktivuje, když opice provedla určitý pohyb i pokud opice pozorovala tentýž pohyb u někoho jiného. Světový neurovědci jako V.S. Ramachandran se domnívali, že objev zrcadlových neuronů může být zásadní při pomoci odkrývání potenciálu lidské mysli.

Zrcadlovým neuronům se připisuje několik funkcí. První je učení se imitováním. Malé děti začnou napodobovat, jakmile jsou toho schopné. Například dvoudenní dítě vystrkuje jazyk, když ho vystrkujete vy.  Mluvit, využívat mimiku a řeč těla se učí podobným způsobem.

Další užitečná funkce zrcadlových neuronů je předpokládat důsledky akce ještě před jejím provedením. Než uděláte pohyb, můžete si ho přehrát v hlavě a pomocí zrcadlových neuronů vyhodnotit předpokládaný výsledek.  Ten poté můžete na základě svého předpokladu upravit.

Jedna z nejzajímavějších funkcí zrcadlových neuronů je vcítit se do pocitů druhých, tzv. empatie. Například když vidíte někoho plakat, neurony rozsvítí v mozku vaši kontrolku pro pláč. Tato kontrolka je samozřejmě napojena na neurony kontrolující emoce a vy můžete cítit emoce spojené s pláčem. To vám umožní vžít se do pocitů plakající osoby. To je úplný základ empatie a pravděpodobně to vysvětluje úžasné množství podivného lidského chování jako vzrušení při sledování sportovního utkání a střídání štěstí, smutku a znovu štěstí, když v romantické komedii chlapec potká dívku, poté se rozejdou a na konci filmu ji znovu získá.

Zpět k hlavnímu tématu tohoto článku. Mohou nám zrcadlové neurony pomoci zlepšit se pomocí sledování profesionálů? Nevím o žádném uceleném výzkumu na toto téma, ale znám minimálně jeden experiment, který stojí za zmínku. Daniel Glaser oslovil několik tanečníků z capoeiry a baletu, aby pozorovali ostatní tanečníky capoeiry a baletu zatímco je napojil na pozorovací přístroje. Zjistil, že tanečníci měli významnou mozkovou činnost při sledování svého druhu tance v té části mozku, která se aktivuje při tanci. Jinými slovy, když baletky pozorovaly jiné baletky, kontrolka v mozku zodpovědná za tanec se rozsvítila. Když sledovaly capoeiru, tak už tolik ne… Totéž platilo i pro tanečníky capoeiry.

To nám napovídá, že pozorováním profesionálních sportovců se zlepšíme pouze, pokud máme v daném sportu již nějaké zkušenosti. Vlastně to odpovídá i selskému rozumu. Nikdy jsem nedělal salto vzad a myslím, že bych neměl větší šanci nezlomit si při něm vaz, když by mi ho někdo předem ukázal. Nemám pro salto vzad v mozku žádné motorické spojení, a proto se nemůže rozsvítit žádná kontrolka. Nicméně jsem hrál tenis a mám vybudované neuronové sítě pro bekhend a forhend. Když vidím Rogera Federera hrát nějaké míče, moje neurony se aktivují a vcítím se do pohybů jeho těla. V určitém smyslu i vnímám, jaké by to bylo zahrát lépe. A opravdu mi přijde, že potom se zlepší i moje hra. Podobné je to, když vidím, jak to někomu nejde, také se do něj vcítím…

Proč tedy sledujeme sporty, které jsme nikdy nehráli? I když nejsme schopni cítit krásu a sílu fyzických pohybů, můžeme cítit univerzální emoce jako euforii vítězství nebo hořkost porážky. Tohle dělá i ostatní sporty velmi zábavné, i když se v nich nutně jejich sledováním nezlepšíme.

Navíc i když jste konkrétní sport dělali a pozorujete hráče jehož schopnosti jsou daleko nad vaše, tak vás jeho sledování nijak zlepšit nemusí. Jednoduše kvůli tomu, že jeho techniky jsou natolik rozdílné oproti vašim. Mně se tohle stává u fotbalu. Fotbal jsem hrál již mnohokrát, ale nikdy jsem nebyl schopný dát gól z 35 metrů. Proto se do něho nemůžu vcítit.

Poslední poznatek z mých zkušeností. Sledování sportu naživo je úplně odlišná zkušenost než v televizi ve smyslu vcítění se do hráčů. Jinými slovy pozorovat tenis nebo squash živě mělo velký vliv na moji hru zatímco v sledovat sporty v TV zase tolik ne. Je to skoro, jako kdyby jsem jejich umění mohl nasát ze vzduchu. Hlavní myšlenka je, že je dobré pohybovat se kolem expertů ve vašem oboru – a možná na vás přeskočí jiskra jejich umění.

Článek je volným překladem z http://www.bettermovement.org/

About Michal

Zápasník a trenér Pentagym Praha.

Check Also

3 věci, se kterými musíte přestat, pokud chcete zlepšit kondici

Na internetu najdete spoustu článků, jak zlepšit fyzickou kondici. Existuje hodně tipů a triků a pročíst …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *