MMAlife.cz Keep calm and MMA
Podobné články
Jaké je to prohrát zápas a jak se s tím vyrovnat? Své o tom ví zápasník Joe „The Guardian“ Garcia.
Prohrát zápas v MMA je pocit, který se jen těžko popisuje. Přemíra endorfinů a radosti, když vám v kleci zvednou ruku na znamení vítězství, je stejně tak velká jako míra zoufalství, pokud prohrajete. V červnu roku 2015 jsem utržil za svůj život jednu z nejvíce zdrcujících porážek. Na ten zápas jsem prodal více lístků než za celou svou osmiletou zápasovou kariéru. Navíc jsem po 2 letech konečně zápasil doma. Ale o tom až za chvíli.
Před každým zápasem jsem se vždy až moc vystresoval. Stejně tak i v roce 2013, když jsem se před svým domácím publikem chystal vkročit do klece. Trenérovi jsem na otázku, jak se cítím, bez váhání odpověděl:
„Mám pocit, že se po*eru. Jsem nervózní. Fakt nervózní.“
Byl jsem tak nervózní, že jsem chtěl vyběhnout zadním vchodem z haly a zmizet. Zmizet a být kdekoliv jinde, než jít do klece. Opravdu jsem o tom vážně přemýšlel. Naštěstí jsem se rozhodl zápasit. Zápas jsem nakonec s přehledem vyhrál během 18 vteřin.
Posuňme se ještě o dva roky a o dva vyhrané zápasy blíže do současnosti.
V ten osudný den jsem si řekl, že tentokrát vše proběhne jinak. Budu celou dobu naprosto zrelaxovaný a nebudu o zápase přemýšlet, dokud nepřijde chvíle vstoupit do klece. Zatím vše probíhá tak, jak má. Blíží se osmá hodina, v hale jsem už od oběda. Užívám si domácí prostředí, trávím čas s rodinou a sleduju ostatní zápasy. Můj zápas byl předposlední v řadě, takže mám ještě pár hodin čas. Druhý, třetí, čtvrtý i desátý zápas proběhl. Je čas na hlavní kartu. Odcházím do šaten nechat si zatejpovat ruce a rukavice, stále jsem v klidu. Mám pocit, že tentokrát vše vychází. Raduju se z toho, že jsem vyhrál nad svým strachem, konečně jsem připravený jít do zápasu s čistou hlavou.
Stojím v chodbě a čekám, až moderátor ohlásí mé jméno. Teď. Vydávám se na cestu do klece. Začala hrát moje muzika a v tu chvíli mě všechny nervy, které jsem celou dobu držel na uzdě, najednou dohnaly jako zku*vená tsunami. Hlavou se mi honilo jen to, co tu sakra dělám. Myslel jsem na svou rodinou a přátele v první řadě. Můj soupeř nastupoval po mně a řeknu vám, že vypadal, jako kdyby si k snídani dal mísu steroidů. Byl větší než já a vypadal doslova jako vytesaný z kamene. A co bylo ještě horší? Ten idiot na mě mrknul. Abych to zkrátil, tak jsem prohrál TKO během 2 minut. Nikdy v životě jsem se necítil tak hrozně. Když procházel kolem mé ženy a dvou synů, udělal na ně posunek, ať se s tím srovnají. Všechny mé strachy a špatné myšlenky před nástupem do klece se vyplnily jako proroctví.
A jaké je ponaučení z mého příběhu? Myšlenky se zhmotňují.
Jaký je rozdíl mezi mužem, který tvrdí, že to nedokáže a mužem, který tvrdí, že to dokáže? Žádný. Oba mají pravdu.
Když vyhrajete zápas, tak děkujete bohu, přítelkyni, trenérům, týmovým kolegům, fanouškům, pošťákovi, kadeřníkovi, mechanikovi, fanouškům na twitteru, vašemu nevlastnímu bratrovi z třetího pokolení z babiččiny strany…v podstatě komukoliv.
Ale když prohrajete, obviňujete pouze sám sebe. Vaše prohra není skupinová záležitost. Žádná párty, žádných 100 příspěvků na facebooku, nikdo se s vámi nechce fotit, nikdo vám nevolá a cítíte se bezcenně. Přijde vám, že všechna dřina byla zbytečná. Trénoval jsem tvrdě 2x denně, odspároval desítky kol, naběhal stovky kilometrů, zhubnul 15 kilo. A to všechno je pryč ve dvou minutách.
Jeden moudrý člověk mi kdysi řekl:
„Pokud byl prohraný zápas to nejhorší, co se ti v životě stalo, měl jsi skvělý život.“
A stejně tak i naopak. Pokud to nejlepší, co vás v životě potkalo, jsou vyhrané MMA zápasy, tak to taky není nic skvělého. Šampion je definován tím, jak si dokáže poradit s překonáváním překážek. A bez proher nemohou existovat výhry. Vaše MMA kariéra je pouhé mrknutí oka v porovnání s vaším životem a život je mrknutím oka v porovnání s věčností. Přijetím zápasu s pokorou a silou pohybovat se i přes překážky kupředu můžete inspirovat mnoho lidí. Tito lidé pak inspirují další a ti další a zase další. A přesně takhle by to mělo fungovat. Pokud se budete užírat a sebelitovat kvůli prohře, ostatní vás uvidí a možná si pomyslí, že když to nedokázal on, tak já to nedokážu už vůbec, a vzdají se svých snů. A kvůli nim se pak svých snů vzdají i další lidé v jejich okolí a tak dále. Jak vidíte, negativní i pozitivní myšlenky jsou nakažlivé. Při snaze dosáhnout svého maximálního potenciálu můžete nevědomě inspirovat i ostatní. Trápením a sebelítostí můžete v ostatních zasadit semínka pochybnosti o jejich vlastních cílech. Takže jaký po sobě chcete zanechat odkaz?
Mysl musíte trénovat stejně jako kterýkoliv jiný sval na těle. Pokud není dostatečně trénovaná, tak se jen stěží přenese přes porážku.
Důležité je uvědomit si, že máte pouze jeden nejhorší a jeden nejlepší den svého života. Nikdy na tom nejste tak dobře nebo tak špatně, jak si myslíte. Prohra vás může zlomit. Můžete to využít jako příležitost stát se lepším člověkem nebo jako výmluvu hodit do ringu bílý ručník. Jen si uvědomte, že váš čas na zemi není věčný a čas, kdy se můžete věnovat zápasení, bude pryč, než si to stihnete uvědomit. Budete ležet na smrtelné posteli a vědět, že uvnitř máte ještě nějaký zápas. Zápas, který ze sebe už nikdy nedostanete. Tento zápas, tento oheň si vezmete s sebou do hrobu. Co se týká mě, nechci být devadesátiletý starý chlap s vědomím, že jsem tomu nedal vše a místo výzvy jsem hodil do ringu ručník, protože jsem to vzdal. Až zemřu, tak budu odcházet s vědomím, že ničeho nelituji a udělal jsem vše, co bylo v mých silách. Nezáleží, jestli se ze mě stane šampión UFC nebo budu po zbytek života zápasit u nás doma v St. Clements Hall. Az budu stát před bohem, řeknu mu: „Využil jsem vše, co jsi mi dal.“
Pevně doufám, že každý, kdo si tento článek přečte, udělá to samé.
Článek je volným překladem z http://www.garciamma.com/
