Středa , Listopad 22 2017
Domů / Blog / Ondřej Skalník: My MMA life | Shazování a Fight Day

Ondřej Skalník: My MMA life | Shazování a Fight Day

Shazování

Shazování začalo už ve čtvrtek ráno, protože jsme ve 4 měli už být na letišti a odbavovat se. Vlezl jsem do horké vany se solí na 15 minut a pak jsem přes půl hodiny dopocoval zabalený v několika vrstvách oblečení a ve spacáku do arktických oblastí. Váha letěla dolu a já měl odpoledne, po čtyřech kolech, už 63,1 kg. Proto jsem lehce pojedl (ořechy, avokádo, ředkev, kousek lososa) a dal si pár hltů vody. Moje přítelkyně Barunka mi mezitím navařila a připravila jídlo po vážení. K tomu mě Michal Hořejší kontroloval, aby se mi nezamotala hlava z přehřátí organismu a po třetí hodině mě odvezl na letiště, kde jsme dali kafe na vítězství, což je naše tradice.

Let byl rychlý a Manchester penťáckou výpravu ve složení já, Benedikt „Čert“ Angelis a trenér Dan Barták přivítal klasicky anglicky – deštěm. Převoz v minibusu s Irama z Connorova SBG Ireland na hotel v Prestonu, kde UKFC 3 galavečer proběhl. Už se mi lepil jazyk trochu na patro, tak jsem si s nima ani moc nepopovídal. Sardinky s minimem soli k večeři a hurá na kutě. Pokoj byl velký a ledový, takže se dobře spalo. Večer před usnutím 63,6 kg.

Probudil jsem se v 5:30 a hned šel napouštět vanu horkou vodou, abych dodělal váhu. Váha ukázala 63,1 kg a já se ponořil poprvé do vany. Pak dopocování pod třemi peřinami, navalený na malý radiátor v rohu pokoje. Trenér Dan Barták vstal se mnou a trpělivě vařil horkou vodu v rychlovarné konvici. Problém jedna: voda ve vaně nebyla dost horká a konvice nestíhala. Problém dva: v pokoji byla zima a ani u topení jsem se nezvládl dopocovat – tři peřiny, dvoje tepláky a bunda nepomáhala. „You know it is the Northern England“ byla odpověď na dotaz pro recepci, zda by nemohli přitopit. Nebo aspoň si to myslíme, protože jsem fakt moc nerozuměl, když spustili tu svojí hatmatilku na plnej plyn.

Voláme organizátorům, že potřebujeme saunu, protože váha nejde dolů. V 10 hodin jsem po 4 hodinách vanování a ležení pod peřinami měl 62,2 kg a kilo mi zbývalo. Sauna zařízena a my přijíždíme do nádherného a obrovského fitka, vyňuňaného do nejmenších detailů. Jaký to je kontrast, když ve zpocených teplákách střídavě ležím v sauně a v šatně na studených dlaždičkách. V sauně váha rychle hotová a my ve 12:30 odcházíme 200 metrů na vážení na halu. Musím říct, že to bylo zatím nejjednodušší shazování a že se mi povedlo skvěle. Nebylo mi špatně a cítil jsem se fantasticky.

Váha byla v Preston Guild Hall, což je velké kulturní centrum s bary, divadlem a sálem s hledišti pro sportovní utkání přímo v centru města. Ve 12:30 jsem navážil 60,9 kg a mohl začít zavodňovat. Každých pět minut jsem měl nařízený budík a napil se. Nejdříve džus s kulíškem (přípravek pro rehydrataci malých dětí). Po půl hodině kousek ovoce a Nutri drink (ve zkratce se jedná o náhradu jídla pro lidi s poruchou příjmu potravy). V půl druhé proběhlo oficiální mediální vážení, focení a face-off se soupeřem, který byl obrovský sympaťák, ač z jeho karfiolů na uších šla docela hrůza.

Na pokoji šlofík a pravidelné budíky na pití, abych se zavodnil. Po pozdním obědě (krůtí maso s batáty) jdeme na krátkou procházku po městě, dáváme si kafe a večeři (hovězí steak). Ráno krásných 68 kg a jsem připravený na zápas. Kdo by po 10 hodinách spánku taky nebyl.

Fight day

UKFC 3 je spojena s amatérskými zápasy, proto je na startovce neuvěřitelných a především nekonečných 28 zápasů. Ve 14:30 poučení a doktor. V severní Anglii moc nebudete rozumět, takže jsem z poučení moc neměl. Čert jde do svého amatérského debutu devátý a na body prohrává svůj první zápas s velmi zkušeným Angličanem. Nicméně proti tak zkušenému soupeři skvělý zápas.

Já čekám v šatně další nekonečné hodiny a snažím se soustředit se. Celkem jsem v jedné místnosti čekal na zápas 9 hodin a po půlnoci jdu konečně na to. Čekání bylo nekonečný a sebralo strašně síly. O to větší respekt k soupeři, který k tomu všemu stihl být promotér a organizátor galavečera. No, nezáviděl jsem mu.

Člověk si ze začátku zápasnické kariéry říká, že nervozita jednou zmizí. Musí. To je logický. Ale není to tak. Nikdy se nezbavíte pochyb ve svý hlavě. Jak bude soupeř silný? Co bude dělat? Jakou zvolí taktiku? Bude boxovat líp než já? To vše vám jede hlavou a vy máte jediný úkol: zahodit to. Zahodit všechny negativní scénáře a vizualizovat si svoji dominanci a výhru. Vizualizace je nesmírně silný nástroj při mentální přípravě na zápas. Projíždím si tedy v hlavě své silné stránky a představuji si, jak zápas vítězně ukončuji na milion a jeden způsob.

K tomu se udržuji v pohybu, snažím se chodit a příliš nesedět, abych nezatuhl. Čas se neskutečně vleče a já se dvě hodiny před zápasem začínám rozhýbávat. Začínám klasicky drily na mobilitu – rozhýbu krk, ramena, lokty a zápěstí a postupně jedu dolů až ke kotníkům. Hezky kloub po kloubu. Pak přidáme lehký grappling a nakonec lapy. Nejdřív technicky, pak rychlostně a posléze přidávám jedno kolo na 100 %. Jsem připravený tam nechat všechno a pás přivézt. Uvidíme, co na to můj soupeř.

Zápas je tady:

Dojmy ze zápasu v pozápasovém rozhovoru:

About Ondřej Skalník

Check Also

Limity v naší hlavě a problém 9 bodů

Podívejte se na obrázek devíti bodů, můžete si ho klidně překreslit na papír. Úkolem je spojit všechny tyto body pomocí čtyř rovných čar, aniž byste zvedli tužku z papíru a aniž byste použili stejnou trasu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *