MMAlife.cz Keep calm and MMA
Podobné články
Tohle je zatím nejméně příjemný článek. Upřímně se mi do něj vůbec nechtělo. Nepovažuji však za férové psát pouze o výhrách. Prohry jsou součástí výher stejně jako yin a yang, noc a den nebo smutek a štěstí. Bez jednoho by druhé neexistovalo.
Hned ze začátku bych se rád podělil o jedno čínské přísloví, na které si vzpomenu vždy, když začnu něco subjektivně hodnotit jako špatnou nebo dobrou zkušenost.
Možná ano,…
Farmář a jeho syn měli milovaného hřebce, který pomáhal živit jejich rodinu. Jednoho dne hřebec utekl z ohrady a zmizel. Když se to dozvěděli sousedé, přišli za farmářem a litovali jej, jaké je to strašné neštěstí. „Možná ano, možná ne. Uvidíme,“ odpověděl farmář.
O několik dní později se kůň vrátil na farmu a spolu s ním přišlo několik divokých klisen. Opět to zahlédl jeden ze sousedů a volal na farmáře: „Tvůj kůň se vrátil a přivedl s sebou několik dalších. Jaké ohromné štěstí!“ „Možná ano, možná ne. Uvidíme,“ odpověděl farmář.
Ke konci týdne se farmářův syn snažil jednu z nových divokých klisen ochočit. Klisna se ale splašila a syn si při pádu z koně zlomil nohu. „Tvůj syn si zlomil nohu, to je velká smůla,“ říkali sousedé. „Možná ano, možná ne. Uvidíme,“ odpověděl farmář.
Pár týdnů po této události přišla do vesnice armáda rekrutovat všechny schopné muže do služby. Farmářova syna však nevzali, protože se stále zotavoval ze zranění. „Tvůj syn byl ušetřen, jaké štěstí,“ gratuloval soused. Farmář se na něho podíval a odpověděl: „Možná ano, možná ne. Uvidíme.“
Poučení z toho příběhu jste asi pochopili.
Žádná událost sama o sobě nemůže být posuzována jako špatná či dobrá nebo šťastná či nešťastná. Pouze čas nám ukáže celý příběh. Nehledě na to, že nikdo nežijeme věčně, abychom posoudili náš příběh ve větším měřítku. Jediné, co můžeme udělat, je snažit se do toho a do těch, co máme rádi, dávat naše maximum. S tím souvisí moje další myšlenka.
Co definuje dobrého zápasníka?
Nemyslím si, že jsou to výhry nebo prohry na galavečerech. MMA je sport, ve kterém může prohrát nebo vyhrát každý s každým. Mnohokrát jsem viděl na vlastní oči, jak favorit prohrál se soupeřem, který zdánlivě neměl šanci. Sám jsem to zažil na vlastní kůži. Každý, kdo se v MMA prostředí pohybuje, jistě ví, o čem mluvím.
O výsledku zápasu rozhoduje mnoho faktorů a leckdy to může být třeba jen to, jak se vyspíte nebo jak se vám povede těsně před zápasem naladit psychika.
Je to především o tom, jak se k výsledku postavíte.
Usnete na vavřínech? Upadnete do depresí? Přestanete trénovat?
nebo
Objektivně zhodnotíte, kde se můžete zlepšit? Začnete být na tréninku více soustředění? Zlepšíte životosprávu a spánkový režim?
Přetavit zoufalost v odhodlání. To je to, oč tu běží. Zvláště u bolestivé prohry. Potom nás může prohra často posunout mnohem dál než výhra. Prohra z vás dělá horšího zápasníka pouze v očích diváků.
Jak jsem se cítil já?
Nechci tentokrát zabíhat do detailů s popisem přípravy na zápas nebo zápasu samotného. Před zápasem jsem se opět potýkal na hranici mezi nemocí a zdravím a šel jsem do klece s bolestí v krku. Změny soupeřů už jsem přestal vnímat a soustředil jsem se na sebe. Hlavně jsem chtěl zápasit.
Strašně jsem tentokrát na Dobříši nechtěl prohrát. To byl asi kámen úrazu. Místo na výhru a ukončení zápasu jsem se soustředil na to, abych neudělal chybu a neschytal něco v postoji nebo na zemi. Myslím, že to hodně rozhodlo. Tím samozřejmě nijak nesnižuji výkon svého soupeře, který si tu výhru zasloužil.
Společně s Ondrou Skalníkem jsme prodali kolem 130 lístků. O to horší je potom pocit, když před tolika kamarády, svěřenci z tréninku a rodinou zvednou ruku soupeři. Musím říct, že potom, co jsem odešel zklamaný do šatny, jsem několik minut probrečel v šatně.
Je to směsice pocitů, že jste nezužitkovali několik měsíců náročných tréninků, životosprávy, omezeného sociálního života a velké množství peněz investovaných do přípravy. Zároveň máte pocit, že jste zklamali všechny, kteří vám přijeli fandit. Ještě horší je, že pak musíte jít mezi ně a všichni mají tendenci vás utěšovat. Chápu, že to myslí dobře, ale v takové chvíli je to prakticky zbytečné. Jen lidi, kteří tohle zažili, ten pocit mohou pochopit.
Znám to z obou stran. Prohrál jsem jako zápasník, ale byl sem u proher svých kamarádů v roli trenéra. Nejsem velký fanoušek toho, když se po prohraném zápase k někomu sesypou trenéři a kamarádi. Jedni mu říkají, co všechno dělal špatně a měl udělat jinak, a druzí, že se nic neděje.
Na druhou stranu je to otázka perspektivy. Viz článek prohraný zápas a jeho citace:
„Pokud byl prohraný zápas to nejhorší, co se ti v životě stalo, měl jsi skvělý život.“
Doufám tedy, že mě tahle prohra posune v zápasnické kariéře i v té trenérské. Možná ano, možná ne. Uvidíme…
Na závěr bych rád poděkoval:
Všem, kteří mě přijeli na Dobříš podpořit.
Organizátorům galavečera Vítovi Rosenbaumovi a Pepovi Koukolíčkovi. Že budou mít MMA zápasy na Dobříši takovou atmosféru asi tipoval dopředu málokdo.
Trenérům: Dan Barták, Michal „Zub“ Novotný, Pavel Macek a Richard Andrš.
Sponzorům: UP Bar, Choketopus.cz, Extra.cz, Fightsport.cz a KB5.cz.
Rodině.
Všem klukům z Penty.
A Stehnovi, který se o mě celý víkend staral. I když to spočívalo hlavně v tom, že u mě doma hrál Battlefiled.
Aby ten článek nebyl jenom ve smutném duchu, tak přidávám video, které nás provázelo celou Dobříš. Jak jíst banány jako ghetto opice:
